Již šestým rokem učím fyziku v kurzech připravujících na přijímačky na medicínu. Roky plynou, lidé v kurzech se mění, ale jedna věc zůstává stále stejná. A tou je, čeho lidé, kteří se na medicínu nedostali napoprvé, litují nejvíce. A není to překvapivě to, že by se málo učili.
Lidé, kteří chtějí na lékařskou fakultu, jsou něčím odlišní od svých spolužáků. O tom, že se chtějí stát doktory, většinou mají jasno od útlého mládí. Zatímco se jejich kamarádi ve čtvrťáku na poslední chvíli rozhodují, jestli zkusí práva, ekonomku nebo anglickou literaturu, budoucí medici na ně nechápavě koukají. Jak někdo nemůže mít o svém poslání jasno už od patnácti? Zároveň však moc dobře vědí, že dostat se na medicínu není jenom tak. A že je potřeba se dobře naučit fyziku, chemii a biologii. Většina z nich tak jde do maturitního ročníku s tím, že budou opravdu makat. K maturitě si nejčastěji vyberou kombinaci biologie a chemie a jdou na to! Oproti svým spolužákům se většinou opravdu učí mnohem více. Tak kde je problém?
Čeho nejvíce litují ti z nich, kterým to nevyšlo u přijímaček, je, že se učili příliš mnoho na maturitu a příliš málo na přijímačky. A věřte mi, že to není jenom pár jednotlivců. Toto říká drtivá většina! Proč? Zlaté pravidlo, které bych ze svých letitých zkušeností dala dohromady, by mohlo znít: Když se učíte na přijímačky, jste naučení i na maturitu (z chemie, biologie a fyziky), ale naopak to neplatí. Když se naučíte na maturitu z chemie, ještě nejste ani zdaleka připraveni na přijímačky z chemie.
Maturita je ve čtvrťáku strašák, kterým se vás snaží učitelé motivovat k práci. O této závěrečné zkoušce tak uslyšíte ve škole nejspíše každý den. Různé procvičování maturitních témat je také na denním pořádku. Většina lidí pak nabyde pocit, že je maturita nejtěžším úkolem daného školního roku. A tomu také přizpůsobí vynakládání své energie. Kdežto přijímačky vám nikdo denně připomínat nebude. A náš mozek má tu vlatnost, že velice dobře dokáže vytěsnit věci, které jsou nepříjemné, ale které nemusíme řešit urgentně. Většinou si tak na příjímačky vzpomete těsně před spaním, kdy si sami sobě slíbíte, že se jim od zítřka začnete věnovat, abyste mohli v klidu usnout. A další den nanovo. Jenže! Porovnejte maturitu a přijímačky. U maturity (u školní části), jde ve většině případů o přátelský pokec na vylosovaná téma s učiteli, kteří vás znají celou střední. A když si vytáhnete něco, co vám úplně nevyhovuje, vždy je možnost z tématu trochu uhnout do jistějších vod. Kdežto přijímačky jsou úplně jiný level. Anonymní test, kde se na vás vyhrnou desítky otázek často záludně formulovaných. A tam vám opravdu nepomůže, že sice nevíte vzorec kyseliny mravenčí, ale zato máte perfektně nastudovaný Krebsův cyklus, o kterém dokážete mluvit hodiny, jen tam na něj není žádná otázka. Další věcí je často fatální podcenění fyziky, na kterou si lidé najdou čas často až po maturitě, kdy už je samozřejmě pozdě.
Množství učiva na přijímačky je jednoduše daleko širší než na maturitu. A tedy ani maturita zvládnutá na samé jedničky není zdalenka jistotou úspěšných přijimaček. Opak si ale téměř nedovedu představit. Nedovedu si představit, že by někdo nejdříve nedal maturitu z chemie, biologie nebo fyziky a pak se úspěšně dostal na medicínu.
Čas ve čtvrťáku letí neuvěřitelně rychle. Úspěšnost u přijímaček pak není úplně úměrná tomu, jak je kdo přirozeně chytrý, ale vždy je provázána s tím, kolik času přípravě člověk věnoval. Jednou z možností, jak být s přípravou na přijímačky minimálně v každotýdenním kontaktu, je účastnit se jednoho z našich přípravných kurzů. Pokud se pro něj rozhodnete, věřte, že tam vám opravdu nedovolíme na přijímačky zapomenout!
Příště se podíváme na učebnice a další pomůcky, které vám mohou v přípravě pomoci.
Klára
