Znáte to, většinou když se s někým seznámíte, nevyhnete se odpovědi na otázku: „Co děláš?“ Já se obvykle pobavím, protože na odpověď „jsem chemik“ obvykle pozorujete podobné reakce. „Jo, H2SO4 je kyselina sírová a H2O je voda, to si pamatuju, ale chemie mě vždycky nebavila, měli jsme hrozného učitele.“ Já se ale vlastně nedivím, drtit jen a pouze názvosloví je otrava. Je to jako kdybychom se museli šrotit abecedu, ale nikdy nepřečíst knihu. Ale samozřejmě zase platí, že knihu bez znalosti abecedy nepřečteme ani omylem.
Nicméně, vraťme se k chemii – uvědomili jste si někdy její všudypřítomnost? Jak fungují baterie ve vašich smartphonech? Jak fungují žárovky? Jak jen se vaší babičce podařily ty úžasné kynuté koláče? Na jakém principu funguje šampon? A víte, že u šamponu je potřeba optimalizovat samozřejmě vedle jeho složení i viskozitu? Přemýšleli jste někdy nad ohromující komplexností lidského organismu – je to v podstatě taková dokonalá chemická továrna? Víte třeba, co se stane, když vypijete sklenici piva?
Z velmi skromného výčtu vidíte, že chemie je opravdu všude a umí odpovědět na celou řadu otázek. Jenže celým „kamenem úrazu“ je její silně multidisciplinární charakter. Chemie je postavená na fyzikálních zákonech a v žádném případě se neobejde bez matematiky. A co si budeme nalhávat, matematika ani fyzika k oblíbeným předmětům patří málokdy – tak kdo by se s tím chtěl trápit ještě i v chemii.
Chemie je naprosto uceleným a logickým celkem, kde vše souvisí se vším. Například, abyste do detailu pochopili kouzlo kynutých koláčů, nestačí znát jen letmo něco málo o kvasinkách. Po chemické stránce musíte ovládat sacharidy, které jsou kvasinkami metabolicky zpracovány; abyste uměli pochopit chemii sacharidů a jejich roli v metabolických drahách, musíte mít obecné ponětí o aldehydech, ketonech a alkoholech – o jednotlivých funkčních skupinách a o rozložení elektronové hustoty, o efektech na vazbách, o reaktivitě… Abyste mohli identifikovat funkční skupinu, je asi vhodné vědět, jak vypadá uhlík, kyslík aj. prvky – nejen jejich značky, ale i elektronovou konfiguraci, schopnost tvořit vazby a sloučeniny. Tak vidíte – už jsme zase u otravné stavby atomu a u nudné periodické tabulky, čili u vaší pravděpodobně úplně první hodiny chemie.
Takže pokud chcete na přijímačky dokonale ovládnout největší strašák, kterým je biochemie, velmi silně doporučuji začít od začátku libovolné knížky – pěkně od stavby atomu, chemických vazbách a jiných na první pohled nudných základních věcí. Bonusem bude, že vedle biochemie ovládnete celou středoškolskou chemii v rozsahu přijímacích zkoušek. Velmi vřele mohu doporučit třídílnou Chemii pro čtyřletá gymnázia od Honzy a Marečka. Pokud se budete učit, potom jedině s tužkou v ruce a s kritickým přístupem. Hledejte souvislosti, ptejte se, odpovídejte si, zkoumejte… Ano, můžete se metabolické dráhy naučit nazpaměť, ale nebylo by mnohem snazší pochopit princip a hnací krok jednotlivých kroků – na základě znalosti fyzikální a organické chemie a biologie? Potom můžete volnou kapacitu své paměti věnovat triviálnímu názvosloví, protože to je jedna z mála v celé chemii, kterou se prostě našprtat musíte.
Ono je možná jednoduché říct, že „na to nemáte hlavu“, ale do velké míry hraje velkou roli skutečně (ne)znalost základů. Samozřejmě si nebudeme nalhávat, že velkou roli hraje i vyučující, který by měl být schopen vás vést, motivovat, poukazovat na základní stavební kameny celé chemie a na reálné důsledky elementárních jevů ve skutečném světě. Pokud nemáte štěstí na tak skvělého učitele, nezbyde vám nic jiného než otevřít knížku a začít objevovat kouzlo chemie sami. Uvidíte, že postupem času začne všechno dávat smysl, a budete se divit, jak je ta příroda dokonalá.
Pokud máte pocit, že samostudium opravdu není pro vás a chcete nějakou pomocnou ruku, nebojte se vyzkoušet třeba naše kurzy – naši lektoři jsou lidé zapálení do chemie a na základě svých zkušeností vás budou schopni směrovat správným směrem.
Anička
